Jdi na obsah Jdi na menu
 


Standard plemene, historie

 

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

 

 

F.C.I.-Standard č. 186 / 18.04.2007 / GB

OPIČÍ PINČ

 (Affenpinscher)

 

 

 

 

ZEMĚ PŮVODU: Německo

 

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 06.03.2007

 

POUŽITÍ: domácí a společenský pes

 

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:  Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi

                                      Sekce 1     pinčové a knírači

                                      Bez zkoušky z výkonu.

 

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: původně byl chován jako domácí pes v jižním Německu. Jeho předkové byli zobrazováni na dřevořezech Albrechta Dürera (1471 – 1528). První záznamy o opičích pinčích se datují do roku 1879. Tito trpasličí psi byli velmi oblíbení kolem přelomu století. Byli vyšlechtěni z drsnosrstých pinčů. Prstenec hrubé srsti kolem hlavy připomíná opičí výraz. Barvy plemene byly jednobarevná žlutavá, červenavá, šedobílá až tmavě šedá, šedočerná až čistá černá.

 

CELKOVÝ VZHLED: opičí pinč je hrubosrstý, malý a kompaktní, s výrazem obličeje připomínajícím opici.

 

DŮLEŽITÉ POMĚRY:

-          v poměru délky k výšce má být jeho stavba tak kvadratická jak jen možno.

 

POVAHA / TEMPERAMENT: nebojácný, pozorný, houževnatý a oddaný, někdy s divokým nadšením. Je milým rodinným psem ve všech aspektech.

 

HLAVA:

 

MOZKOVNA:

Lebka: spíše kulatá než podlouhlá, celkově ne příliš těžká, vysoko vyklenutá s vyjádřeným čelem.

Stop: jasně vyznačený.

 

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: kulatá, plná a černá.

Tlama: krátká a rovná, nikoliv vyklenutá vzhůru. Nosní hřbet rovný.

Pysky: těsně přiléhající k čelistem, černé.

Čelisti/Zuby: plný chrup (42 zubů). Zuby čistě bílé. Spodní čelist vystupuje přes horní čelist a je maličko stočena vzhůru. Řezáky ve zdravém skusu jsou posazeny co nejpravidelněji, v mírně zaoblené řadě. Špičáky a řezáky nesmějí být viditelné při zavřené tlamě, stejně tak nesmí být při zavřené tlamě viditelný jazyk. Absence dvou zubů z PM1, PM2 nebo PM3 nebo kombinace dvou z těchto zubů je přípustná.

Oči: tmavé, poměrně kulaté a plné. Černě pigmentovaná, dobře přiléhající oční víčka, rámovaná kruhem hrubé srsti.

Uši: nasazené vysoko, nesené stejnoměrně, natočené vpřed. Tvaru „V“, vnitřní koutky leží blízko u hlavy. Vztyčené uši mají být malé, stejnoměrně a kolmo nesené.

 

KRK: rovný, silný, poměrně krátký, silný v místě nasazení. Kůže hrdla těsně přiléhá, bez záhybů.

 

TRUP: silný, kvadratický a kompaktní.

Hřbetní linie: mírně spadající v téměř rovné linii od kohoutku směrem k zádi.

Kohoutek: tvoří nejvyšší bod hřbetní linie.

Hřbet: silný, krátký a rovný.

Bedra: krátká a silná. Vzdálenost od posledního žebra ke kyčli je krátká, což psovi propůjčuje kompaktní vzhled.

Záď: krátká, mírně zaoblená, hladce přecházející v kořen ocasu.

Hrudník: jen mírně zploštělý po stranách, středně široký, sahající až pod linii loktů.

Spodní linie: břicho mírně vtažené. Spodní linie a hřbetní linie (od kohoutku ke kořeni ocasu) jsou víceméně paralelní.

 

OCAS: ponechaný přirozeně. Žádoucí je šavlovité nebo srpovité nesení ocasu.

 

KONČETINY:

 

HRUDNÍ KONČETINY: silné, rovné, paralelní a nemající úzký postoj.

Plece: dobře osvalené. Ramenní lopatka je dlouhá, šikmá (v úhlu zhruba 45°) a plochá.

Nadloktí: přiléhající k tělu, silné a osvalené.

Lokty: správně přiléhající, nevytáčejí se ani dovnitř ani ven.

Předloktí: silně vyvinuté. Zcela rovné při pohledu z kterékoliv strany.

Kloub zápěstí: pevný a silný.

Nadprstí: Při pohledu zpředu vertikální, při pohledu ze strany mírně šikmé směrem k zemi. Silně vyvinuté a osvalené.

Přední tlapky: krátké a kulaté. Prsty vzájemně těsně přiléhající a dobře vyklenuté (kočičí tlapky). Polštářky odolné, drápky krátké, silné a černé.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY: při pohledu ze strany šikmo postavené s přiměřeným zaúhlením. Při pohledu zezadu paralelní.

Stehno: silně osvalené, široké.

Koleno: nevytáčí se ani dovnitř ani ven.

Bérec: dlouhý a silný.

Hlezno: přiměřeně zaúhlené.

Záprstí: kolmé k zemi.

Zadní tlapky: poněkud delší než přední tlapky. Prsty vzájemně těsně přiléhající, dobře klenuté. Drápky krátké a černé.

 

POHYB: uvolněný, plynulý, cupitavý s přiměřeným posunem pánevních končetin. Při pohledu zpředu i zezadu je pohyb rovný a paralelní.

 

KŮŽE: těsně přiléhající po celém těle.

 

OSRSTĚNÍ:

 

SRST: srst na těle má být hrubá a hustá. Hlava je obvykle ozdobena huňatým, ježatým obočím a kruhem srsti okolo očí, výraznou bradkou, čupřinou a srstí na lících. Srst na hlavě má být co nejtvrdší, odstávající a směřující od hlavy. Zásadním způsobem přispívá k celkovému „opičímu“ výrazu.

 

BARVA: čistě černá s černou podsadou.

 

VÝŠKA A HMOTNOST:

Výška v kohoutku: psi a feny: 25 až 30 cm.

Hmotnost: psi a feny: zhruba 4 až 6 kg.

 

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

Zvláště:

-          nemotorná nebo lehká stavba. Příliš dlouhé nebo příliš krátké končetiny.

-          světlé oči.

-          uši nasazené nízko nebo příliš dlouhé, nestejnoměrně nesené.

-          rozevláté uši.

-          příliš dlouhý, vtažený nebo měkký hřbet.

-          kapří hřbet.

-          silně spáditá záď.

-          oblast nasazení ocasu nakloněná směrem k hlavě.

-          pánevní končetiny přeúhlené nebo s otevřeným postojem hlezen.

-          dlouhé tlapky.

-          krátká, měkká, vlnitá, chundelatá, hedvábná, bílá nebo skvrnitá srst.

-          výška v kohoutku přesahuje nebo nedosahuje standardu o méně než 1 cm.

 

ZÁVAŽNÉ VADY:

-          nedostatek pohlavního typu.

-          příliš jemná kostra.

-          tlama stočená vzhůru jako u grifonka, nebo dlouhá.

-          příliš výrazný předkus nebo klešťový skus.

-          vystupující oči.

-          lokty vytočené ven.

-          hlezna vtočená dovnitř.

-          výška v kohotku přesahuje nebo nedosahuje standardu o více než 1 cm, ale méně než 2 cm.

 

VYŘAZUJÍCÍ VADY:

-          agresivita nebo přílišná bázlivost.

-          jakákoliv malformace.

-          nedostatek typu plemene.

-          vážné vady v jednotlivých částech, jako ve stavbě těla, srsti nebo barvě.

-          vady skusu, jako například nůžkový skus nebo zkřížený skus.

-          výška v kohoutku přesahuje nebo nedosahuje standardu o více než 2 cm.

 

Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

 

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

Původ a historie plemene

Opičí pinč vznikl v 17. století v Německu. Historie tohoto plemene není příliš známá. Je pravděpodobně předkem belgického griffonka, ale jiné prameny uvádí, že je tomu naopak. Opičího pinče můžeme nalézt na mnoha dílech například Van Gogha anebo Dürera. Původně byl opičí pinč vyšlechtěn pro lov krys a jiné škodné. Je to však také velmi dobrý slídič a používalo se jej při lovu křepelek nebo zajíců. Později se stal spíše rodinným společníkem. Roku 1896 byl uznán jako samostatné plemeno. Dnes je toto plemeno velmi vzácné i ve své zemi původu. Nejvíce jedinců žije v Severní Americe.

 

Charakter

Opičí pinč je živý, přátelský a chytrý pes. Chová se velmi přítulně a rád se mazlí. Je bezvýhradně věrný svému pánovi a členům rodiny. Je také ostražitý a děje-li se něco podezřelého, určitě ho bude slyšet. S dětmi vychází dobře, pokud jej ovšem respektují a nijak ho netrápí. S ostatními psy vychází dobře, ale o svého pána se nedělí rád. Pokud jej seznámíte s jinými domácími zvířaty a kočkami v raném věku, nebude mít s nimi později problém.

 

Popis plemene

Opičí pinč dorůstá výšky 25 - 30cm a dosahuje váhy okolo 4kg. Průměrná délka života je 14 - 15 let. Má kulatou hlavu s klenutou lebkou. Nos je krátký a tupý, spodní čelist je plochá a rovná. Vysoko nasazené uši jsou tvaru písmene V, mohou být překlopené nebo stojaté. Má malé kulaté oči tmavé barvy. Výraz obličeje připomíná opičku. Opičí pinč má předkus. Tělo má o málo menší než je kohoutková výška. Jeho krátký hřbet se mírně svažuje. Linie hřbetu a břicha je rovnoběžná. Pes působí poněkud podsaditým dojmem. Ocas je nasazen vysoko a je nošen vzhůru. V zemích, kde je to povoleno se kupíruje. Opičí pinč má drsnou a morně zvlněnou srst. Tvrdší a delší chlupy má na hlavě, obočí, tvářích a bradě. Jelikož mu odstávají, má velmi rošťácký vzhled. Barva je sytě černá s případnými, malými nahnědlými nebo šedými odstíny.

 

Klasifikace FCI

Skupina 2 - pinčové, knírači, molossoidní plemena a švýcarští salašničtí psi, sekce 1 - pinčové a knírači s pracovní zkouškou.

 

Péče

Srst opičího pinče je třeba alespoň dvakrát do roka trimovat. Je také nutné pravidelně česat vousy. Někdy těmto psům rostou chlupy v očních koutcích, ty se musí včas odstranit, aby nedráždily oko. Opičí pinč je inteligentní a rychle se učí. Buďte ve výchově důslední a srozumitelní. Toto plemeno nemá žádné zvláštní nároky na pohyb a obvykle se dobře přizpůsobí okolnostem.