Jdi na obsah Jdi na menu
 


Standard plemene, historie

FEDERATION CYNOLOGIQUE INTERNATIONALE

Secretariat General: 13, Place Albert I – B 6530 THUIN (Belgie)

 

 

F.C.I.-Standard č. 185 / 18.04.2007 / GB

TRPASLIČÍ PINČ

(Zwergpinscher)

 

tp_kresleny.jpg

 

ZEMĚ PŮVODU: Německo

 

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 06. 03. 2007

 

POUŽITÍ: domácí a společenský pes

 

ZAŘAZENÍ PODLE F.C.I.:  Skupina 2 pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi

                                      Sekce 1     pinčové a knírači

                                      Bez zkoušky z výkonu.

 

KRÁTKÉ HISTORICKÉ SHRNUTÍ: trpasličí pinčové byli chováni ve velkém počtu již na přelomu století a v plemenné knize nebylo v roce 1925 méně než 1300 zápisů. Stejně jako u německého pinče, z mnoha barevných variací byli čistokrevní jen černí jedinci se světlejšími znaky a jednobarevní červení až červenohnědí jedinci.

 

CELKOVÝ VZHLED: trpasličí pinč je zmenšeninou německého pinče, bez nevýhod trpasličího vzhledu. Jeho elegantní kvadratická stavba je dobře viditelná díky krátké hladké srsti.

 

DŮLEŽITÉ POMĚRY:

-          v poměru délky k výšce má být jeho stavba tak kvadratická jak jen možno.

-          délka hlavy (měřená od špičky nosu k týlnímu hrbolku) odpovídá polovině délky hřbetní linie (měřené od kohoutku k místu nasazení ocasu).

 

POVAHA / TEMPERAMENT: živá, čilá, sebevědomá a vyrovnaná povaha – tyto vlastnosti jej činí milým rodinným a společenským psem.

 

HLAVA:

 

MOZKOVNA:

Lebka: silná, podlouhlá, bez výrazně vystupujícího týlního hrbolku. Čelo je ploché, bez vrásek, a paralelní s nosním hřbetem.

Stop: slabý, ale jasně patrný.

 

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: dobře vyvinutá, vždy černá.

Tlama: zakončená ve tvaru tupého klínu. Nosní hřbet rovný.

Pysky: černé, hladce a těsně přiléhající k čelistem. Koutky úst uzavřené.

Čelisti/Zuby: silná horní i spodní čelist. Úplný nůžkový skus (42 čistě bílých zubů podle zubního vzorce) je silný a dobře se uzavírající. Žvýkací svaly jsou silně vyvinuté, bez rušivé stavby lící.

Oči: tmavé, oválné, s černě pigmentovanými, těsně přiléhajícími očními víčky.

Uši: vztyčené, klopené, vysoko nasazené, tvaru „V“, s vnitřními koutky ležícími blízko lící, natočené vpřed směrem ke spánkům. Paralelní ohyb nemá přesahovat temeno.

 

KRK: ušlechtile klenutý, ne příliš krátký. Hladce přecházející v kohoutek bez vyznačení nasazení krku. Suchý, bez laloku nebo volné kůže na hrdle. Kůže na hrdle těsně přiléhá, bez záhybů.

 

TRUP:

Hřbetní linie: mírně spadající od kohoutku směrem k zádi.

Kohoutek: tvoří nejvyšší bod hřbetní linie.

Hřbet: silný, krátký a rovný.

Bedra: silná. Vzdálenost od posledního žebra ke kyčli je krátká, takže pes vypadá kompaktní.

Záď: mírně zaoblená, hladce přecházející v kořen ocasu.

Hrudník: středně široký, v průřezu oválný, dosahující k loktům. Předhrudí je dobře vyznačené špičkou hrudní kosti.

Spodní linie: slabiny ne příliš vtažené, vytvářejí hezky klenutou linii se spodní částí hrudního koše.

 

OCAS: ponechaný přirozeně. Žádoucí je šavlovité nebo srpovité nesení ocasu.

 

KONČETINY:

 

HRUDNÍ KONČETINY: při pohledu zpředu jsou hrudní končetiny silné, rovné a ne blízko u sebe. Při pohledu ze strany jsou předloktí rovná.

Plece: ramenní lopatky přiléhají těsně k hrudnímu koši a jsou dobře osvalené na obou stranách kosti ramene, přesahující trny hrudní páteře. Co nejšikmější a dobře uložené vzad, vytvářejí úhel zhruba 50° k horizontále.

Nadloktí: přiléhající k tělu, silné a dobře osvalené, vytvářející úhel 95° až 100° k ramenní lopatce.

Lokty: správně přiléhající, nevytáčejí se ani dovnitř ani ven.

Předloktí: silně vyvinuté, dobře osvalené. Zcela rovné při pohledu zpředu i ze strany.

Kloub zápěstí: silný a pevný.

Nadprstí: silné a pružné. Při pohledu zpředu vertikální, při pohledu ze strany mírně šikmé směrem k zemi.

Přední tlapky: krátké a kulaté, prsty vzájemně přiléhající a dobře vyklenuté (kočičí tlapky). Polštářky odolné, drápky krátké, černé a silné.

 

PÁNEVNÍ KONČETINY: při pohledu ze strany šikmo postavené, při pohledu zezadu paralelní, ale nikoliv příliš úzký postoj.

Stehno: středně dlouhé, široké, silně osvalené.

Koleno: nevytáčí se ani dovnitř ani ven.

Bérec: dlouhý a silný, šlachovitý, přecházející v silné hlezno.

Hlezno: výrazněji zaúhlené, silné, pevné, nevytáčí se ani dovnitř ani ven.

Záprstí: kolmé k zemi.

Zadní tlapky: poněkud delší než přední tlapky. Prsty vzájemně těsně přiléhající, dobře klenuté. Drápky krátké a černé.

 

POHYB: typickým pohybem je klus. V pohybu hřbet zůstává pevný a poměrně nehybný. Pohyb je harmonický, jistý, plný síly a plynulý, s dobrou délkou kroku. Klus je prostorný, uvolněný, plynulý, se silným posunem a volným předkrokem.

 

KŮŽE: těsně přiléhající po celém těle.

 

OSRSTĚNÍ:

 

SRST: krátká a hustá, hladce přiléhající a lesklá, bez lysin.

 

BARVA:

-          jednobarevní: jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá.

-          černí s pálením: lesklá černá s červenými nebo hnědými znaky. Znaky mají být tak tmavé, bohaté a jasně vyznačené jak jen možno. Znaky jsou rozloženy následovně: nad očima, na spodní straně hrdla, na nadprstích hrudních končetin, na tlapkách, na vnitřní straně pánevních končetin a pod kořenem ocasu. Dva stejnoměrné, jasně oddělené trojúhelníky na hrudi.

 

 

VÝŠKA A HMOTNOST:

Výška v kohoutku: psi a feny: 25 až 30 cm.

Hmotnost: psi a feny: 4 až 6 kg.

 

VADY: jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků má být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, má být v přímém poměru k jejímu stupni.

Zvláště:

-          nemotorná nebo lehká stavba. Příliš dlouhé nebo příliš krátké končetiny.

-          těžká nebo kulatá lebka.

-          vrásky na čele.

-          krátká, špičatá nebo úzká tlama.

-          klešťový skus.

-          světlé, příliš malé nebo příliš velké oči.

-          uši nasazené nízko nebo příliš dlouhé, nestejnoměrně nesené.

-          volná kůže na hrdle.

-          příliš dlouhý, vtažený nebo měkký hřbet.

-          kapří hřbet.

-          silně spáditá záď.

-          dlouhé tlapky.

-          mimochod.

-          drobivý pohyb.

-          slabá srst.

-          grošování, černá úhoří čára na hřbetě, tmavé sedlo, světlá nebo vybledlá srst.

-          výška v kohoutku přesahuje nebo nedosahuje standardu o méně než 1 cm.

 

ZÁVAŽNÉ VADY:

-          nedostatek pohlavního typu.

-          lehký vzhled.

-          jablkovitá hlava.

-          linie hlavy nejsou paralelní.

-          lokty vytočené ven.

-          pánevní končetiny posunuté pod trup.

-          strmé nebo v hleznech rozbíhavé pánevní končetiny.

-          hlezna vytočená ven.

-          výška v kohotku přesahuje nebo nedosahuje standardu o více než 1 cm, ale méně než 2 cm.

 

VYŘAZUJÍCÍ VADY:

-          bázlivé, agresivní, zlé, výrazně nedůvěřivé nebo nervózní chování.

-          jakákoliv malformace.

-          nedostatek typu plemene.

-          vady skusu, jako například podkus, předkus, zkřížený skus.

-          vážné vady v jednotlivých částech, jako ve stavbě těla, srsti nebo barvě.

-          výška v kohoutku přesahuje nebo nedosahuje standardu o více než 2 cm.

 

Jedinci, vykazující fyzické nebo povahové abnormality, musí být diskvalifikováni.

 

Pozn.: Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

 

Trpasličí pinč nebo také malý hladkosrstý či německý pinč, u nás velmi dobře známý spíše jako „srnčí ratlík" je, jak už název napovídá, docela drobný pes. Nenechte však se zmást jeho velikostí! V malém tělíčku se skrývá velké srdce a velká osobnost.

Historie plemene

O původu pinče nemáme mnoho informací. Přestože se ví, že v 19. stol. bylo chováno mnoho těchto psů a jejich chov probíhal v Německu a ve Skandinávii už po několik století, samostatným plemenem se malý hladkosrstý pinč stal až v roce 1895, kdy vznikl Německý klub chovatelů pinčů. Ve 20. letech minulého století bylo plemeno dovezeno do USA, kde si rychle získalo velkou popularitu a brzy na to i vlastní klub. U nás bylo na vrcholu své slávy za první republiky. V této době se chov orientoval na zmenšování pinče. Na výstavách se dávali za vzor ti nejmenší psi, často i s jasně patrnými znaky degenerace. Například lysé uši, vypoulené oči, podsazené nohy, roztřesená postava, hlava ve tvaru jablka a jiné. Chov „srnčích ratlíků" je dnes zaměřený na udržení vyvážené stavby těla, které má být silné a svalnaté. Cílem chovu není produkovat malé a často nemocné „třasořitky", ale zdravé a použitelné psy.

 

Charakter plemene

Trpasličí pinč je pes, který je svou velikostí přímo ideální do města a do bytu. Je malý, milý a přítulný. Navíc je skvělý hlídač a jeho štěkot rozhodně předčí kdejaký alarm. Rozhodně se nenechá uplatit, k cizím je dost nedůvěřivý. Jinak je to dostatečně sebevědomý a vyrovnaný rodinný a společenský pes. Jeho malý vzrůst mu nebrání být velkým bojovníkem a sportovcem. Sport, jakým je například agility, dogdancing atd., kde může uplatnit svoji hbitost, rychlost a hravost, je pro něj přímo ideální. Když se na vašem pozemku vyskytne nevyžádaná návštěva, můžete si být jistí, že se o tom ihned dozvíte nejen vy, ale pravděpodobně i nejbližší sousedé. To může být výhoda i nevýhoda.

 

Pes se jednoduše a ochotně cvičí, je ho k tomu potřeba vést s důsledností už od mládí, ale výsledek určitě stojí za to. Ne každé malé plemeno je tak ochotné k práci, jako právě malý hladkosrstý pinč.

 

Popis Trpasličího pinče

Charakteristický znak plemene udávají už různé přívlastky v několika používaných názvech (trpasličí, malý, miniaturní). Dnes má ideální pes výšku 25 až 30 cm a váhu 4 až 6 kg. Srst trpasličího knírače podle standardu má být krátká a hustá, hladce přiléhající a lesklá, bez lysin. Rozlišujeme 2 barevné typy: „selfcolored" (jednobarevní - jelení červená, červenohnědá až tmavě červenohnědá a „black and tan") černí s pálením - lesklá černá s červenými nebo hnědými znaky. Hlava je přiměřeně velká, oči tmavé a ováné, uši do písmene V, převislé. Nos a pysky musí mít malý hladkosrstý pinč černé. Tělo je čtvercového rámce, nohy jsou silně osvalené. Pro plemeno je typický prostorný, uvolněný, plynulý klus. Pohyb je harmonický, jistý, plný síly a plynulý, s dobrou délkou kroku. Od r. 1995 se ocas a uši netupírují.

 

Plemenný standard

Číslo standardu: č. 185 / 18. 04. 2007 / GB, země původu: Německo, zařazení v FCI: FCI II. Pinčové a knírači, molossoidní plemena, švýcarští salašničtí psi, sekce 1: Pinčové a knírači, pracovní zkouška: ne, oficiální zkratka v ČR: MHP, názvy plemene: (Srnčí) Ratlík, Zwergpincher, Miniature Pincher, Malý německý pinč, Malý hladkosrstý pinč, Trpasličí pinč

 

Základní péče

Co se týče péče o srst, nejsou s ratlíkem žádné velké starosti. K vyčesávání srsti je nejlepší gumový kartáč, srst se „leští" vlhkou látkou. Pokud chcete chovat pejska v bytě, jistě tuto jednoduchou „údržbu" oceníte. Po příchodu z procházky stačí vzít namočenou žínku a psovi jednoduše otřít tlapky.

Každý zná přísloví „třást se jako ratlík". Zřejmě souvisí s již zmiňovanou miniaturizací plemene, která se projevovala mnoha nepříjemnými vedlejšími efekty, včetně třesení - příliš malí psi s horším krevním oběhem v chladném počasí trpěli. Dnešní psi plemene malý hladkosrstý pinč jsou vůči počasí mnohem odolnější. Je dokonce možné je chovat celoročně venku, pokud mají stále k dispozici teplé, suché a závětrné místo. Pro společenské plemeno je pochopitelně příjemnější a přirozené sdílet příbytek s lidmi.